Litinová kamna byla v 16., 17. a 18. století vyráběna převážně na zakázku a jejich produkce rozhodně nebyla masová. Pro běžné obyvatele, jako byli řemeslníci či zemědělci, byla taková kamna prakticky nedostupným luxusem. Jejich cena byla totiž velmi vysoká – někdy se uvádí, že mohla dosahovat hodnoty srovnatelné s cenou menšího domu.

První litinová kamna se proto objevovala především v prostředí hradů, zámků, kostelů a významných správních budov, kde sloužila nejen jako zdroj tepla, ale také jako reprezentativní prvek interiéru.

Dodnes můžeme obdivovat doklady těchto prastarých topidel například ve sbírkách Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Dochovaly se zde velké litinové pláty, které kdysi tvořily součást kamen. Jsou často bohatě zdobené – objevují se na nich náboženské výjevy, heraldické motivy i další dekorativní prvky, které svědčí o vysoké řemeslné i umělecké úrovni tehdejší výroby.

Průmyslová výroba litinových kamen a sporáků se začala výrazně rozvíjet ve druhé polovině 19. století. V této době vznikla řada velkých firem, z nichž mnohé existují dodnes. V Německu to byly například společnosti Küppersbusch (založená roku 1875) a Haas+Sohn (1854). Ve Francii vznikla již v roce 1842 firma Godin a v Dánsku roku 1853 společnost Morsø. Vedle nich působila i řada dalších výrobců, kteří se významně podíleli na rozvoji tohoto odvětví.

Výroba kamen a sporáků se tehdy stala významným průmyslovým oborem, který svým rozsahem a významem připomínal dnešní automobilový průmysl v Evropě. Například společnost Küppersbusch zaměstnávala v roce 1908 více než 6 000 pracovníků, což svědčí o obrovském rozsahu výroby i poptávky.

Během dlouhých zim a chladných období lidé v minulosti svá kamna doslova milovali. Dnešnímu člověku se může zdát obtížné pochopit, jak silný vztah tehdy lidé k litinovým výrobkům měli. V 18. a 19. století totiž neexistovalo kino, televize ani internet – žádné z prostředků zábavy, kterými dnes zaplňujeme svůj volný čas. Kamna proto často tvořila skutečný středobod obytného prostoru, místo, kde se rodina scházela, pracovala i odpočívala.

Umělecká litina se však nevyužívala pouze při výrobě kamen. Z litiny vznikaly také dekorativní předměty určené pro výzdobu domácností. Lidé si pořizovali například reliéfní obrazy hudebních skladatelů, jejichž hudba je okouzlovala, nebo portréty spisovatelů, jejichž díla obdivovali. Tyto litinové plastiky a reliéfy byly nejen ozdobou interiéru, ale zároveň vyjadřovaly kulturní a společenské hodnoty své doby.

A skutečně je lidé získávali v trvanlivém a pro tehdejší dobu velmi typickém materiálu – litině. Právě v této oblasti našla umělecká litina široké uplatnění. Vyráběly se z ní nejrůznější předměty, od drobných sošek, soch a bust až po dekorativní mísy, ozdobné talíře na ovoce, popelníky, kuchyňské vybavení či praktické předměty každodenní potřeby, jako byly ozdobné věšáky nebo zouváky na boty.

Vraťme se však zpět ke kamnům. Ta tehdejší nebyla pouze praktickým zdrojem tepla, ale zároveň představovala i výrazný estetický prvek interiéru. Jejich litinové pláty a další části byly často velmi precizně zpracované a bohatě zdobené, takže kamna plnila nejen funkční, ale i uměleckou roli.