Litinová kamna byla v 16. 17 a 18 století vyráběna většinou na zakázku, a to nikterak masově. Pro obyčejné lidi, řemeslníky, zemědělce byla taková kamna nedosažitelná. Kamna někdy totiž stála stejně jako dům. První kamna topily převážně v hradech, zámcích, kostelech a správních budovách. I ve sbírkách Umělecko-průmyslového muzea můžeme i dnes obdivovat velké litinové pláty z těchto prastarých topidel, nádherně zdobené náboženskými výjevy či heraldickými motivy.
|
Průmyslová výroba litinových kamen a sporáků začala v druhé polovině 19. století. Tehdy vzniklo mnoho velkých firem, které fungují dodnes. V Německu to byly firmy Küppersbusch (v roce 1875), Haas und Sohn v roce 1854, ve Francii v 1842 firma Godin, v Dánsku v roce 1853 Morso a mnoho dalších společností, které stále existují. Výroba kamen a sporáků byl významný průmysl, srovnatelný s dnešním automobilovým průmyslem v Evropě. Küppersbusch zaměstnával v roce 1908 více než 6.000 lidí. Za dlouhých zim nebo v chladných ročních obdobích lidé v minulosti svoje kamna milovali. Zaujetí a vzrušení z výrobků z litiny je pro dnešního člověka jen těžko pochopitelné. V 18. a 19. století nebylo kino, televize, internet ani jiné prostředky, kterými si my dnešní lidé zaplácáváme své životy. Kamna byla středobodem obytného prostoru. Ale umělecká litina se nevyužívala jen pro výrobu kamen. Lidé chtěli mít ve svých příbytcích i obrazy hudebních skladatelů, jejichž hudba je okouzlovala a portréty spisovatelů, jejichž díla je uchvacovala. |
 |
A skutečně je dostávali v trvanlivém a pro tehdejší dobu charakteristickém materiálu – litině. Na tomto poli našla umělecká litina široké možnosti, od sošek, soch a bust, po různé mísy a ozdobné talířky na ovoce, popelníky, vybavení kuchyní až po ozdobné věšáky či zouváky. Ale zpátky ke kamnům, tehdejší kamna nebyla jen funkční, ale zároveň velmi precizně umělecky zpracovaná.