Francouzská krbová kamna

Na přelomu 19. a 20. století ve Francii zcela převládl trend malých krbových kamen. Pro francouzskou produkci byla typická slídová dvířka, barevný smalt a malá kolečka namísto klasických nožiček, která umožňovala snadnou manipulaci při čištění komína. Kamna bylo možné odbrzdit a pomocí porcelánového madla je podle potřeby jednoduše odsunout od stěny.

Přestože se jednalo o krbová kamna, jen zřídka bývala obestavěna krbovým portálem. Právě to byl jeden z důvodů jejich velké popularity – instalace byla jednoduchá a nevyžadovala další stavební úpravy ani dodatečné náklady. Další výhodou byl mimořádně široký výběr. Vyráběly se stovky variant v mnoha slohových stylech.

Nabídka sahala od běžných, jen střídmě zdobených černých modelů přes širokou škálu barevných smaltů až po vzácnější kombinace smaltu a keramiky. Mezi nejvýznamnější výrobce patřily například společnosti Chaboche (se známými modely Salamandre), Godin, Deville, De Dietrich, La Tzarine a Charf.

Francouzská krbová kamna zaujímají v historii evropského kamnářského průmyslu významné místo. Právě proto mají své nezastupitelné místo i v naší nabídce.

Tzv. Americká kamna

Systém slídových stáložárných kamen byl v USA patentován v roce 1860. Móda tzv. amerických kamen zasáhla na konci 19. a na počátku 20. století celou střední a západní Evropu. Již v roce 1879 začal Adam Riessner v německém Norimberk vyrábět originální luxusní řadu kamen založenou na tomto principu.

Bez nadsázky však lze říci, že jejich skutečnou „Mekkou“ se staly české země. Na Jubilejní zemská výstava 1891 v Praha zaznamenala zámořská kamna značek Magic Stewart, Red Cross a Art Garland takový úspěch, že řada sléváren začala vyrábět kamna amerického typu. Ta byla charakteristická slídovými dvířky ze tří stran, bohatým niklovaným zdobením a unikátním systémem hoření, při němž horký vzduch prochází dutým dnem kamen.

Při českých slévárnách tehdy vznikaly celé továrny zaměřené na výrobu tzv. amerických kamen. Mezi nejznámější patřila například společnost American Heating v Kolín nebo kamna značky Sedlec, která později používala anglicky znějící názvy Harding či American Harding.

Slévárny si navzájem často kopírovaly designy kamen a používaly i „zahraničně“ znějící názvy. V Praze působily například slévárny značek Columbian, Columbian Heaters nebo ABC. Další kamna se u nás vyráběla pod značkami Bosko, Lincoln, Record, Universal Stove, American Harding, American Artic či American Stove.

Velmi zajímavé variace na americká kamna vznikaly i v jiných částech Evropy. Z nejvýznamnějších lze zmínit německou firmu Junker & Ruh nebo francouzského výrobce Deville.

České „ameriky“

Kamna vyrobená v českých zemích mají dnes nepopiratelnou historickou hodnotu. Obecně však platí, že kamna vyrobená přímo v USA jsou mezi sběrateli obvykle vzácnější. Výjimku tvoří modely vytvořené ve stylu art deco či kubismu.

Těchto kamen bylo vyrobeno výrazně méně než běžných modelů a spojení kubistického stylu s konstrukcí amerických kamen je světovým unikátem. Zejména v kubistickém pojetí vynikaly dvě ryze české firmy – American Heating a ABC. Jejich modely jsou dnes mezi sběrateli kubistického umění velmi ceněné.

Další vyhledávanou raritou jsou kamna obřích rozměrů. Přestože mnoho pamětníků vzpomíná, že „tenkrát byla kamna obrovská“, ve skutečnosti bylo takových kusů vyrobeno jen velmi málo. Na většině prodejních poboček si je zákazníci nemohli ani osobně prohlédnout – objednávala se přímo z továrny.

Je to pochopitelné i z ekonomického hlediska. Kamna, která stála téměř jako automobil a měla výhřevnost 700 m³ a více, si nemohl dovolit každý. Navíc první polovina 20. století byla pro majetnější vrstvy velmi bouřlivým obdobím. Politické a společenské změny přinesly mnoha lidem ztrátu majetku i domovů, což se nepřímo promítlo i do osudu těchto výrobků.

Americka kamna v historii

Éra amerických kamen – alespoň na čas – skončila po roce 1945 a následném nástupu komunistického režimu ve střední Evropě. Koks byl tehdy určen především pro průmyslové podniky a běžné domácnosti se k němu dostávaly jen obtížně.

Stejně masově, jako si předchozí generace tato kamna pořizovaly, se jich jejich potomci v poválečných letech často zbavovali. Kolik těchto unikátních kusů skončilo roztaveno v hutích, už dnes nikdo nezjistí.

Ty, které měly štěstí a unikly zničení, pak často čekaly desítky let zapomenuté na půdách či ve sklepích. Teprve v posledních desetiletích se znovu dostaly do pozornosti sběratelů a milovníků historických interiérů, kteří jim prostřednictvím renovací vracejí jejich původní krásu i důstojné místo v domácnostech.

Tahová kamna

Bavíme-li se o kamnech 19. století, je nutné zmínit typ, který tehdy jednoznačně převládal – a to jak svou účinností, tak i uměleckým zpracováním. Jednalo se o tzv. tahová kamna.

Oproti jiným typům kamen té doby, například velmi rozšířeným kanónovým kamnům, byla výrazně účinnější. Horký vzduch totiž neodcházel přímo do komína, ale procházel soustavou tahů napříč celými kamny, obvykle ve dvou až třech patrech. Díky tomu se teplo v tělese kamen zadržovalo mnohem déle a vytápění bylo hospodárnější.

Nabídka těchto kamen byla velmi široká. Existovaly menší, méně zdobené modely, které si mohl dovolit téměř každý, ale také skutečná umělecká díla dosahující výšky přes dva a půl metru. Taková kamna zdobila především zámky, městské paláce či sídla tehdejších společenských elit.

Velmi pestrá byla také výzdoba. Na litinových plátech se objevovaly motivy inspirované antikou, historismem nebo romantickými výjevy. Poměrně rozšířené byly také lovecké motivy.

Co se týče dochovaných kusů, patří tahová kamna – zejména ta větších rozměrů – i přes svou někdejší oblibu a širokou produkci tehdejších sléváren mezi poměrně vzácné a obtížně dostupné sběratelské předměty. Důvod je poměrně prostý. Na rozdíl od jiných typů litinových kamen nebyla sestavena pomocí šroubovaných spojů, ale skládala se z většího množství samostatných dílů. A právě taková sestava volných částí se jen málokdy dochovala po více než 150 letech v kompletním stavu.