Systém slídových stáložárných kamen byl v USA patentován v roce 1860. Móda tzv. amerických kamen zasáhla na konci 19. a na počátku 20. století celou střední a západní Evropu. Již v roce 1879 začal Adam Riessner v německém Norimberk vyrábět originální luxusní řadu kamen založenou na tomto principu.

Bez nadsázky však lze říci, že jejich skutečnou „Mekkou“ se staly české země. Na Jubilejní zemská výstava 1891 v Praha zaznamenala zámořská kamna značek Magic Stewart, Red Cross a Art Garland takový úspěch, že řada sléváren začala vyrábět kamna amerického typu. Ta byla charakteristická slídovými dvířky ze tří stran, bohatým niklovaným zdobením a unikátním systémem hoření, při němž horký vzduch prochází dutým dnem kamen.

Při českých slévárnách tehdy vznikaly celé továrny zaměřené na výrobu tzv. amerických kamen. Mezi nejznámější patřila například společnost American Heating v Kolín nebo kamna značky Sedlec, která později používala anglicky znějící názvy Harding či American Harding.

Slévárny si navzájem často kopírovaly designy kamen a používaly i „zahraničně“ znějící názvy. V Praze působily například slévárny značek Columbian, Columbian Heaters nebo ABC. Další kamna se u nás vyráběla pod značkami Bosko, Lincoln, Record, Universal Stove, American Harding, American Artic či American Stove.

Velmi zajímavé variace na americká kamna vznikaly i v jiných částech Evropy. Z nejvýznamnějších lze zmínit německou firmu Junker & Ruh nebo francouzského výrobce Deville.

České „ameriky“

Kamna vyrobená v českých zemích mají dnes nepopiratelnou historickou hodnotu. Obecně však platí, že kamna vyrobená přímo v USA jsou mezi sběrateli obvykle vzácnější. Výjimku tvoří modely vytvořené ve stylu art deco či kubismu.

Těchto kamen bylo vyrobeno výrazně méně než běžných modelů a spojení kubistického stylu s konstrukcí amerických kamen je světovým unikátem. Zejména v kubistickém pojetí vynikaly dvě ryze české firmy – American Heating a ABC. Jejich modely jsou dnes mezi sběrateli kubistického umění velmi ceněné.

Další vyhledávanou raritou jsou kamna obřích rozměrů. Přestože mnoho pamětníků vzpomíná, že „tenkrát byla kamna obrovská“, ve skutečnosti bylo takových kusů vyrobeno jen velmi málo. Na většině prodejních poboček si je zákazníci nemohli ani osobně prohlédnout – objednávala se přímo z továrny.

Je to pochopitelné i z ekonomického hlediska. Kamna, která stála téměř jako automobil a měla výhřevnost 700 m³ a více, si nemohl dovolit každý. Navíc první polovina 20. století byla pro majetnější vrstvy velmi bouřlivým obdobím. Politické a společenské změny přinesly mnoha lidem ztrátu majetku i domovů, což se nepřímo promítlo i do osudu těchto výrobků.

Éra amerických kamen – alespoň na čas – skončila po roce 1945 a následném nástupu komunistického režimu ve střední Evropě. Koks byl tehdy určen především pro průmyslové podniky a běžné domácnosti se k němu dostávaly jen obtížně.

Stejně masově, jako si předchozí generace tato kamna pořizovaly, se jich jejich potomci v poválečných letech často zbavovali. Kolik těchto unikátních kusů skončilo roztaveno v hutích, už dnes nikdo nezjistí.

Ty, které měly štěstí a unikly zničení, pak často čekaly desítky let zapomenuté na půdách či ve sklepích. Teprve v posledních desetiletích se znovu dostaly do pozornosti sběratelů a milovníků historických interiérů, kteří jim prostřednictvím renovací vracejí jejich původní krásu i důstojné místo v domácnostech.